Co je to OCR?

OCR. Někdo říká hezky česky Ó Cé Er, někdo po anglicku Ou Sí Ár. Ať tak, či onak, jedná se o zkratku anglického Obstacle Course Racing

Proč se tomu neříká jednoduše překážkový běh? Lidé od fochu to běžně používají, ale toto označení koliduje se zavedenými disciplínami, jako jsou například 100/400/3000 metrů překážek na atletickém ovále. A když použijete označení překážkový běh ve společnosti lajků, mohli byste dopadnout jako já, když jsem v práci šéfa žádala o dovolenou na MS 2018. On si skutečně myslel, že budu někde na stadionu přeskakovat prkýnka… Raději jsem se nepouštěla do většího vysvětlování a uzavřela to tím, že tohle se běhá v přírodě. Po návratu poslala emailem pár všeříkajících fotek.

Veřejnost se většinou dostane do obrazu, když se řekne „Extrémní překážkový běh“, ale já osobně to nemám moc ráda. Svádí to k domněnce, že jsme parta bláznů bez pudu sebezáchovy, která si libuje v bizarnostech. Pijeme teplou kozí krev, chodíme po žhavém uhlí apod...

Takže co je to to "OCR"?

Je to sportovní disciplína, která kombinuje běh v přírodním terénu a překonávání různorodých překážek.

Překážkou může být opravdu cokoli. Existuje několik základních kategorií:

Nošení břemen: Klády, kameny, kbelíky štěrku, pytle s pískem, betonové koule, kanystry, pneumatiky. Cokoliv, co je hodně těžké a blbě se to nosí. Nošení má většinou předepsanou formu (v náručí, na ramenou, na „medvěda“). Hmotnosti jsou řádově v desítkách kilogramů. Pytle pro ženy mívají 15-25kg, pro muže 25-40kg. Ale může být i víc. Vzdálenost, na kterou se břemeno nese, závisí zcela na rozmarech organizátora. Obecně ale platí, že čím delší závod, tím obtížnější překážky, což se projeví i u břemen. Na krátkém závodě můžete nést 15kg pytel 200-300 metrů, ale na dlouhém to může být třeba 25 kg 800-1000 metrů i 2 kilometry! A nepočítejte s tím, že půjdete po rovině. Taková sjezdovka je tuze oblíbený profil. Pokud se budete někdy rozčilovat nad tím, proč máte nosit něco, co se pořádně nedá chytit, tak přesně proto. To byl účel.

Voda: Vodní překážky jsou téměř pravidlem, pokud je v okolí nějaký tok, nebo vodní plocha, trať vás tam zavede. Může jít o přeplavání, o přebrodění, nebo prostě třeba o běh nějakým kanálem. Vzpomínám na asi dvoukilometrový pochod vodním bypassem plným ponořených větví, či neustále prolézání starých tůní tak odporně páchnoucích, že jsem čekala, kdy na mě vykoukne nějaký uleželý utopenec… Do vody se leze za každého počasí a v kteroukoliv roční dobu. V zimě v mraze nejspíš nenarazíte na plavání, ale brodit po kolena, po pás v ledové vodě klidně můžete. Buďte raději připravení na vše. Třeba na obří skluzavku, která vás plivne do horské retenční nádrže se šestistupňovou vodou. Nebo na přebrodění dravé alpské říčky, kdy se budete zuby nehty držet pomocného lana, a pod vámi po proudu budou stát záchranáři připnutí na karabinách, aby pro vás hrábli, když to nezvládnete. Ale nemusíte jezdit do Alp. Stačí Metuje na josefovském Gladiátoru…

Šplh: Šplhá se skoro všude, takže lano byste měli zvládnout. Někdy se šplhá i na tyčích, nebo dokonce řetězech, ale není to tak časté. A nemyslete si, že to bude jen tak. Typicky bývá lano mokré až nacucané vodou, nejlépe však upatlané od mazlavého bláta. Jestli jste to nikdy nezkoušeli, je to podobné, jako chytat holýma rukama úhoře. Jenže úhoř vám vyklouzne a maximálně vezme kramle. Z lana můžete padat ze čtyř, pěti metrů… Specialitou je takzvané UFO, uprostřed lana je umístěná deska o průměru zhruba jeden metr. Vaším úkolem je dostat se nad ni a šplhat dál (Excalibur)

Bláto, bahno: Ano, toto je asi nejikoničtější součást OCR závodů. Někdo by mohl dojít v závěru, že řádně se zamazat je to hlavní, ale není to samoúčelné. Fotografové si tento úsek závodů rádi vybírají, ale pro samotné běžce je většinou zásadní to, co se děje potom. Pokud jste zamazaní od hlavy až k patě, může se i jednoduchá technická překážka stát nepřekonatelným problémem. A pak se láme ten pověstný chleba. Ale obtížné může být i samotné zdolávání bahnitého úseku. Takové husté bláto po kolena dost často potrápí majitele špatně zavázaných bot. Běžci, kteří dokončují závod o jedné botě nebo i naboso nejsou výjimkou. Občas se sama modlím, abych někde neztratila třeba hodinky nebo čip.

Drobná poznámka: Všimněte si, že závodníci dobíhající na předních příčkách jsou zamazaní jen nezbytně nutným způsobem. Svědčí to o jejich přístupu k závodu samotnému. Neběží proto, aby se pak v hnědoládovém hávu fotili na sociální sítě. Protože:

"Být jako prase neznamená, že jste dokázali něco výjimečného"

 

Konstrukce určené k ručkování: Je jich nepřeberné množství a také povolené způsoby zdolávání se liší. Někdy lze skutečně použít jen ruce, jindy si můžete pomoct i nohama. Vše je předem jasně dané a proto je povinností každého závodníka seznámit se s pravidly! Konstrukce jsou složené z různých prvků – kruhy, nunčaky = krátké kolíky, žárovky, koule, lana, žebříky, příčné i podélné tyče, trámy, boxovací pytle, řetězy, hrazdy, kolesa, sítě a podobně. Název překážky většinou napoví, o co půjde (multiring, mutlirig, monkey bar, low rig…). A zde tuplem platí: čisté a suché ruce = základ úspěchu.

Stěny, zdi: Nejčastěji jsou dřevěné. Základní verzí je rovná zeď. Někdy je hladká, jindy, hlavně na těch vyšších, mohou být drobné pomocné chyty a stupy. Mohou mít jakoukoliv výšku od metru, který prostě přeskočíte až po třeba třímetrovou „desítku“ (deset stop). Šikmé stěny jsou obdobné, ty vyšší jsou často vybaveny různě dlouhým pomocným lanem. Nebojte, suché nejspíš nebude. Potrápit může šikmá stěna nakloněná směrem k závodníkovi (Inverted wall). Není se za co zapřít a hlavní roli sehrají vaše ruce.

Hody, vrhy, střelba: Na každém závodě se setkáte s nějakou formou "házecích" úkolů. Typicky to bývá hod oštěpem, vrh koulí, střelba z praku, vzduchovky, malorážky... nebo prostě jen něco vzít a trefit se do určeného místa.

Balanční překážky: Spolu s "házecími" úkoly, jsou balanční překážky dalším testem šikovnosti. Může se jednat o přechod nakloněných, zavěšených nebo jinak "vylepšených" trámů. Další možností je třeba přechod houpačky či přeskakování po kolících. Lze sem v určitém smyslu zařadit i přeběh pontonové lávky.

Speciální překážky: Toto je kategorie, kde se zmíním o několika typech překážek, které nemohu zařadit do žádné z předchozích kategorií, ale běžně se s nimi můžete setkat.

Weawer - prostě vejvr. Klasická překážka složená z příčných kulatin, kdy je třeba jednotlivé klády překonávat střídavě horem a spodem. Typicky je každá další kláda o něco výš. Rozestupy se různí a logicky čím dál od sebe, tím obtížnější to je. (Predátor, Gladiátor, Excalibur…) Lahůdkou byl polský Barbarian Race, kde to nebyly kulatiny ale hranoly. Jauvajs…

Rybí schůdky* - zavěsíte se na tyč a pomocí shybů a nadhozů celého těla i s tyčí přeskakujete na vyšší příčky. Obtížná překážka, kterou většina závodníků nezvládne. (např. Predátor)

Stairway - schody do nebe. Nebo spíš do pekla. Dřevěná konstrukce ve tvaru písmene A. Překonává se pouze rukama, kdy musíte lézt po jednotlivých „schodech“ – dřevěných deskách nahoru, tam přelézt na druhou stranu a zase dolů. Náročné na úchop, a pokud nezvládnete přítah – shyb, je to absolutně bez šance. (např. Predátor)

Bender – konstrukce, kterou je třeba přelézt. Příčné tyče, kdy první je odhadem ve výšce 2m. Bender od slova bend – ohýbat. Celá konstrukce je zakřivená a nahoru lezete mírně otočení zády k zemi (Spartan).

Vlna - různě vysoká a zakřivená stěna, kdy je třeba vyběhnout/vyskočit tak, abyste chytili horní hranu a dokázali tam vylézt (Gladiátor, Predátor, Ninja Factor…)

Tyrolský traverz - lezení po horizontálně nataženém laně. Dá se lézt spodem i horem (video horem; video spodem) Záleží na okolnostech, co je vhodnější a také kterou část těla už máte nějak "načnutou".

Cívky - takové ty obří dřevěné „špulky“ na které se namotávají třeba kabely. Někdy jsou napevno (lepší varianta), jindy se protáčejí. Jsou umístěny nejčastěji kousek nad zemí. V pevné se zapřete o strany a vylezete tam. U protáčejících se je snad jedinou možností se rozběhnout a skočit po hlavě. Dopad je většinou jištěný nějakou měkkou vrstvou, ale parakotoul je základ. (Gladiator Challenge, Gladiátor).

Ježek v kleci, hexagon - když si představíte klícku skutečného ježka v kleci, vypadá to přesně takhle. Ale je to veliké a položené na plocho někde v drážkách nad vámi. Úkolem je ručkovat po jednotlivých tyčích tak, aby se celý buben rozpohyboval a dojel s vámi až k vytyčenému cíli (Překážkáč, Excalibur, Predátor).

Tento výčet není ani trochu vyčerpávající. Invence a fantazie organizátorů jsou bezedné. Občas mám silný pocit, že se předhánějí v tom, kdo vymyslí větší bejkárnu. Přehled si kladl za cíl dát hlavně začínajícím běžcům možnost udělat si obrázek o tom, co OCR obnáší. Závěrem uvedu jen to, že na MS 2018 bylo v hlavním závodě na trati 100 překážek a ani zdaleka to nebyli všechny, se kterými jsem se kdy setkala. V tomto ohledu OCR skutečně nezná mezí.

*Pozn.: Anglicky Salmon Ladder, název je skutečně odvozen od systému rybích přechodů u jezů, hrází apod. Ač jsou to mnohdy zdatní skokani, ryby nedokáží překonat výšku člověkem vybudované překážky. Proto se pro ně staví objízdná trasa, kanál, který má menší sklon a je rozdělen do několika výškových stupňů, které ryby dokáží jednotlivě vyskákat a mohou tak podstupovat přirozené tahy proti proudu toků.