Kdo jsem


https://meziprekazkami.blogspot.com/2019/02/kdo-jsem.html


Nebudu nikoho děsit svým datem narození ani životopisem, takže stručně:
Narodila jsem se v Československu a prožila skvělé dětství bez mobilního telefonu, počítače,  internetu, natož sociálních sítí. Jak čas plynul, technické vymoženosti přicházely a mezilidské vztahy šli do háje.
Tak se stalo, že dnes místo s kamarády v hospodě, sedím sama u počítače a píši o tom, jak běhám OCR v kategorii 30-34. Jaj... teď už vlastně 35-39 :)

Vítejte na mém blogu:





Tyhlety internety svádí k tomu prezentovat se v nereálném světle a své online okolí balamutit. To v úmyslu nemám.
Jsem zimomřivý až termolabilní, věčně nespokojený, líný hypochondr, magnet na katastrofy a absurdní situace, takže nedokážu rozumně vysvětlit, kde se ve mě bere touha věnovat se sportu, obzvlášť takovému, jako je OCR.
Ale vždycky to tam nějak bylo. V útlém věku cvičení v Sokole, pak pár let lehká atletika za AC Praha 1890 následovaná dobou temna (čti pubertou). Na vysoké škole nádechové i přístrojové potápění, dva roky Krav Magy a pak tam najednou skočil zase běh. Nejdřív zoufalý, pak silniční, první závody, první traily, první půlmaraton, první trailový půlmaraton a už jsem v tom lítala. 

A pak jednou někdo vymyslel, že bude moc velká legrace se jako tým přihlásit na extrémní překážkový závod. Bylo léto roku 2015 a já se s pěti kluky postavila na start Army Runu ve Vyškově. Tenkrát se o závodění ještě nedalo mluvit. Pojali jsme to jako zábavu, schválně se váleli v blátě a pamatuji na moment, kdy jeden člen týmu s tím, že na nás tedy počká, odložil zátěžový batoh, založil ruce jak paní radová a promptně za to od nejbližšího vojáka vyfasoval angličáky. Jak tam sebou mrskal o zem, my se kolem něj kolegiálně svíjeli smíchy...

Bezprostředně po závodě jsem to brala jenom jako zážitkovou událost a nijak neuvažovala o tom, že bych se tomu někdy věnovala - individuálně a se vší vážností. Ale dobrodružný duch se za rok prodral na povrch a zavelel...

Dnes jsou překážkové závody mou hlavní disciplínou. V roce 2018 jsem zakotvila u zeleného OCRA CZ TEAM. Na závodech mě můžete zahlédnout v typickém zeleno-šedém dresu a naprosto nezbytné čelence. Plně se ztotožňuji s mottem #onlytheweakcheat - jen slabí podvádějí. Jsem ze staré školy a mám prostě ráda fairplay. Po mistrovství republiky OCR 2019 zelený tým na základě událostí týkajících se asociace OCRA volně transformoval v OCRUNITED team, který se hlásí (a přechází) k nově vzniklé České asociaci překážkových sportů ČAPS. Zelená zůstává :) Zelená je láska na celý život.


Excalibur Race, Vranov u Brna, 2018


Tento blog je mou soukromou aktivitou. Prostě bych ráda psala o tom, co mne baví.


V případě, že Vás to zaujalo a měli byste zájem o všední výkřiky do tmy z oblasti sportu, můžete sledovat můj veřejný instagramový účet
V současnosti pomalu vzniká také kanál na YouTube, kde budou v vidění videa ze závodů a z tréninků. Sledovat ho můžete zde - kanál YouTube

Facebookový účet mám samozřejmě také, ale je soukromý, určený pro rodinu, přátele a známé. Se vší úctou a respektem, nepřijímám žádosti od lidí, které osobně neznám. 


Související:

Kde trénuji

1 komentář:

Děkuji za tvůj případný komentář!

Oblíbené