Další odsouvánek covidem. Toughest v Oslu na Holmenkollenu se mi líbil a chtěla jsem svou známost s touho sérií prohloubit. Tak jsem se v roce 2020 registrovala rovnou na dva další závody. Do Kodaně a do Malmö. Jenže "Přišel, zamořil, zrušil". Ano virus. Celá série byla pro daný rok zrušena a ehm... startovné nám nikdy nikdo nevrátil. Taková byla daň za pandemii. Raději to nepočítám.
Závod na stadionu v Paříži ve mě vyvolal tu správnou bojovnou náladu a potřebovala jsem si to prostě zopakovat, takže jsem prolétla internet a najednou mi v mailu přistálo potvrzení o registraci na další zahraniční závod, který měl co dočinění se stadionem. A ve všech ohledech novinky. Poprvé série Tough Viking, poprvé Švédsko. Spousta otazníků, na které jsem se těšila hledat odpovědi.
Předem upozorňuji na velmi špatnou kvalitu fotek. Když je šedá deka a prší, tak to s mobilem na World Press Foto holt nedotáhnete...
Přiznávám, rok 2021 jsem nějak zazdila. Tím myslím na tomto blogu. Byla jsem už dost unavená z veškerého přesouvání, udsouvání a zklamání. Datumovka se změnila a s tím přilša i nová naděje. Virus začíná být prostě součástí našeho života. Nějak se s tím popereme.
Takže co tu máme? Resty, hodně restů. Jako první příchází na řadu má srdcová záležitost - Spartan Stadion na slavném Stade de France. Třikrát odložený a... a kdo si počká, ten se dočká. 16.4. 2022 se závod uskutečnil.
Vlastně ani nevím, jak začít vyprávění, které nemá dobrý začátek a nemá ani dobrý konec. Ale i takový je život. V tomto příběhu platí víc než kdy jindy: "Jestli najdeš cestu bez překážek, určitě nikam nevede (A.C. Clark)". Je ale potřeba mít na vědomí, že nikam nemusí vést i ta, která je překážek plná.
