Podtatranský Sprint, na kterém jsem se nadřela víc, než jsem si představovala. Kombinace sjezdovek, na letošní rok nezvyklého horka a chytře promyšlené trati mi nedala ani na chvilku vydechnout. Vlastně jsem měla od startu do cíle jazyk na vestě...
Ještě úterý byl na webkameře v skiareálu Bialka Tatrzanska všade vidět sníh. Ve čtvrtek sice slezl, ale že se tam nakonec budeme péct ve vlastní šťávě, jsem nečekala.
Zvláštní byl už předstart, kdy nás pustili do koridoru a když se mi podařilo ubránit druhou řadu, tak nám řekli, že ho máme zase vyklidit... Co to mělo znamenat, netuším :)
Ihned po startu nás čekalo stoupání po sjezdovce. Zpestřením byla jedna ze dvou hromádek zbývajícího sněhu (která mnohým posloužila jako fotokoutek s tím, že je tam přeci ještě sníh :) Asi 600 metrů dlouhý výstup pole závodníků roztáhl dostatečně na to, aby se na následných překážkách OUO a irské lavici, nedělaly fronty. Po průběhu lesním singletrackem přišla balančka, kde kupodivu "zůstalo" spoustu lidí. Přešla jsem a počet běžců kolem mne značně prořídl.
Po vydatně rozblácených cestách jsem s vyplazeným jazykem přiběhla na vrcholek kopce, pod kterým se už zdálky na slunci blyštil Monkeybar. Na to jsem byla celkem zvědavá, protože v Kutné Hoře museli všichni na první tyč vyskočit, což menším lidem včetně mě zmenožmilo překážku zdolat. Uspokojivě se na začátku překážky po vzoru jiných sérií leskla nástupní konstrukce a tak ani těsně před Monkeybarem zařazené OUT neznamenalo žádnou komplikaci. I burpee zóna až na pár nešťastníků zela prázdnotou.
Následoval další kopec, ve kterém většina lidí, včetně mě zpomalila na indiánský běh. V půlce kopce byla jedna nižší zeď a hned za ní šplh. O kousek tál Vertical Cargo. A zase do kopce. Na konci celkem dlouhého stoupání byla další dvojice překážek. Inverted Wall a hned za ní Multiring. Tentokrát složený skutečně pouze z kruhů, takže nic, co by Age závodníky vyvedlo z míry.
Ovšem po kratičkém seběhu přišli pytle, které mi sebrali opravdu hodně sil. Neměla jsem ani na to, nějak vytrollit chlápka před sebou, který si ve stoupání bezostyšně pytel odsypával...
Po vydatně rozblácených cestách jsem s vyplazeným jazykem přiběhla na vrcholek kopce, pod kterým se už zdálky na slunci blyštil Monkeybar. Na to jsem byla celkem zvědavá, protože v Kutné Hoře museli všichni na první tyč vyskočit, což menším lidem včetně mě zmenožmilo překážku zdolat. Uspokojivě se na začátku překážky po vzoru jiných sérií leskla nástupní konstrukce a tak ani těsně před Monkeybarem zařazené OUT neznamenalo žádnou komplikaci. I burpee zóna až na pár nešťastníků zela prázdnotou.
Následoval další kopec, ve kterém většina lidí, včetně mě zpomalila na indiánský běh. V půlce kopce byla jedna nižší zeď a hned za ní šplh. O kousek tál Vertical Cargo. A zase do kopce. Na konci celkem dlouhého stoupání byla další dvojice překážek. Inverted Wall a hned za ní Multiring. Tentokrát složený skutečně pouze z kruhů, takže nic, co by Age závodníky vyvedlo z míry.
Ovšem po kratičkém seběhu přišli pytle, které mi sebrali opravdu hodně sil. Neměla jsem ani na to, nějak vytrollit chlápka před sebou, který si ve stoupání bezostyšně pytel odsypával...
Zase prudší seběh a uprostřed druhá hromádka sněhu, která tentokrát sloužila jako fotokoutek pro oficiální fotografy. Mě víc než tahle tající atrakce po celé trase zaujaly desítky prázdných placatek od alkoholu, které tak zůstaly po lyžařské sezóně :) A samozřejmě mnoho kraviců, ovčinců či kozinců, které dodávali celému závodu nezaměnitelné aroma. Hlavně do toho nespadnout hubou :D Což se ale těžko řeší při plazení pod drátem. Tam se mi v jednu chvíli podařilo o drát zavadit zadkem, takže už na tak těžce osudem zkoušených kraťasech nemám lochnu jednu ale dvě. Můžou si, holky, aspoň povídat :D Při seběhu jsem se nestačila pořádně vydýchat a už jsem hrabala štěrk do kýble. Úsek naštěstí nijak obzvlášť dlouhý nebyl, ale i tak jsem toho měla celkem dost. Prohodila jsem pár slov se Stáňou Babuškovou, která se nezadržitelně řítila pro prvenství ve své kategorii a vítězostavně kýbl na konci zahodila. Tak úplně se nebylo z čeho radovat, protože o asi 200 metrů dál už byli vidět Atlas Stones. Před nimi jsme si ještě střihli Z-Wall. S respektem jsem na to šla stejně jako v Kutné Hoře - opačnou stranou a stejně tak to bezproblémově prošlo. Snad jsem se tedy s CEU "zetkem" zkamarádila. Z nějakého nejasného důvodu jsem dohnala i závodníka v lajně před sebou. To se mi opravdu na Z-Wall nestává. Já jsem byla vždycky tou, která tam za sebou vytvořila kolonu :) Na Atlasu jsem dělala 5 povinných angličáků v totálně podmáčené trávě a jak jsem byla celý závod krom bot čistá, tak teď jsem byla během 20 vteřin jako čuně.
Co naplat, festivalka je blízko a já si uvědomila, že se nezadržitelné blíží okamžik, který rozhodne o tom, zda poprvé zvládnu Sprint bez hendikepu či nikoliv. Po Slip Wall přišel oštěp. Tentokrát jsem ale hodila jako totální jelito a nemělo to nejmenší šanci na úspěch. Takže čistý závod se nekoná. Co nejrychleji odskákat svých 30, vytáhnout Hercules Hoist a přes áčkové kargo a oheň do cíle. Byla jsem si vědomá toho, že jsem se do kopců táhla jak smrad a na dobré úmístění si tak naděje příliš nedělala. O prsa vietnamské závodnice jsem se vešla do první desítky, takže jsem ještě mohla být ráda.
Co naplat, festivalka je blízko a já si uvědomila, že se nezadržitelné blíží okamžik, který rozhodne o tom, zda poprvé zvládnu Sprint bez hendikepu či nikoliv. Po Slip Wall přišel oštěp. Tentokrát jsem ale hodila jako totální jelito a nemělo to nejmenší šanci na úspěch. Takže čistý závod se nekoná. Co nejrychleji odskákat svých 30, vytáhnout Hercules Hoist a přes áčkové kargo a oheň do cíle. Byla jsem si vědomá toho, že jsem se do kopců táhla jak smrad a na dobré úmístění si tak naděje příliš nedělala. O prsa vietnamské závodnice jsem se vešla do první desítky, takže jsem ještě mohla být ráda.
Za zmínku stojí ještě absolutně ledové sprchny, kdy jsem svou očistu přes veškerou dobrou vůli musela ukončit v okamžiku, kdy mě z toho chytily křeče do obou chodidel a přestala jsem cítit prsty na rukách. Jen tak mi blesklo hlavou, že ve startovní obálce máme slevu 10% na místní termály :D
Z Monínce rozbité paty jsem zvládla před závodem zabezpečit tak, aby nedošlo k narušení hojivého procesu a strupy na sedřené páteři také zůstali na svém místě. Takže celkově můžu Sprint v Zakopane hodnotit kladně.
Překvapením byla nemožnost platit ve stánku s merchem a s jídlem kartou. Naštěstí jsem byla vybavená europlatidly, které prodávající vedle Zlotych také přijímali. Minimálně je to daší zkušenost a další utvrzení v tom, co jsem psala v článku Na co nezapomenout při cestě na zahraniční závod.
Spartan Sprint Zakopane
6,5 km + 30 angličáků = 1:08:54
10. místo v AG 30-34 a pokles o jednu příčku v celkovém hodnocení CEU série - aktuálně 7. pozice
Osobní hodnocení
Dobře zorganizovaná akce. Zajímavá lokalita a celkem výživný Sprint
Další oficiální fotky ze závodu:
Další oficiální fotky ze závodu:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj případný komentář!