Vše, co jste chtěli vědět o mistrovství světa OCR, ale báli jste se zeptat

Místo konání:

Kelvedon Hatch, Brentwood, UK

Všude na propagačních materiálech najdete, že místem konání je Londýn, podrobnější informace už zmiňují Kelvedon Hatch. A když se podíváte na mapu, zjistíte, že Kelvedon Hatch je od Londýna dál, než Kladno od Prahy...

Celé zázemí závodu včetně obřího parkoviště se nachází na poli pár set metrů za vesnicí Kelvedon Hatch. Jedná se o areál Secret Nuclear Bunker, kde jsou tedy protiatomové bunkry (které jsou prý vhodné pro pozorování paranormálních aktivit - a to OCR občas je) ale hlavně je to "domácí hřiště" závodů Nuclear Race. Nebylo tudíž žádným překvapením, že jsme na trati překonávali desítky překážek z dílny Nuclear Race.

Obecné informace k nadcházejícímu ročníku zde: MS OCR 2019

Doprava 

Cesta autem: Auto z půjčovny vám poskytne svobodu a nezávislost, je třeba si ale uvědomit následující:

1) V Anglii se jezdí vlevo :)

2) Na dálnicích v okolí (příjezd z Londýna) jsou slušné zácpy, zácpa byla i sobotu v 7 hodin ráno!!

3) Jakmile sjedete z dálnice na okresky a blížíte se ke Kelvedon Hatch, cesty jsou velmi úzké, klikaté, krajnice nikde nic, auta v protisměru se vyhýbají hodně na těsno a tak vám při řízení vlevo může být trochu horko. Přivstaňte si, ať se nestresujete. My v pátek těžce nestíhali. 30km jsme jeli skoro hodinu (zácpy + pomalá jízda na okreskách).

Parkování nebylo v ceně startovného. Parkovné na jeden den stálo 5£, na celé tři dny 10£. Poukaz se dal koupit předem on-line (doporučuji) a pak už stačilo jen ukázat potvrzení v mobilu.

Cesta MHD: Vlakem z Londýna, který projíždí severovýchodní částí města, dojedete do Brentwoodu. Odtamtud byl organizován shuffle - autobus pendlující mezi nádražím v Brentwoodu a festivalkou. Zda to tak bude i letos a jaký bude časový harmonogram, zjistíme až cca měsíc před akcí.

Pokud nemáte hluboko do kapsy, lze samozřejmě využít i taxi. Bylo jich tam vidět hodně a někteří taxikáři zjevně měli akci v kalendáři a nabízeli své služby u vjezdu na parkoviště. Jen jsem neměla to štěstí vidět, jak se tvářili, když jim do mazlíka naskákali lidi s taškami hnoje...

Ubytování

Nijak se neorganizuje. Stanové městečko není k dispozici a stanování v místě závodu bylo výslovně zakázáno. Ale i kdyby se to smělo... Anglie koncem října už moc kempování nepřeje. Na fotografiích z loňského roku je vidět naprosté azuro. Ano, celou dobu svítilo slunce, až to bylo na Anglii podivné. Ale přeci jenom teploty se pohybovali v rozmezí 5-10 stupňů. 

Takže nezbývá, než abyste si ubytování zajistili sami. Zvažte, jestli je ve vašich finančních možnostech bydlení přímo v Londýně. A hlavně, jak dlouho vám odtamtud bude trvat cesta na závodiště. My to řešili klasicky přes Booking. Jiní využili Airbnb. 

V jednom z předzávodních informačních mailů přišla úchvatná zpráva o tom, kde v jakém hotelu nám organizátor dohodl slevy. Ale i se slevou by člověk musel být poloviční Rockefeller.

Festival aréna

Hned naproti parkoviště, jen se přešlo přes cestu. Centrem byl obří (fakt obří) nafukovací stan, kam se vešlo několik stánků partnerů, spoustu stolů s židlemi, pódium a dokonce i dvě překážky (ručkovací komba). Příjemné bylo, že byl stan lehce vytápěný.

Venku bylo množství dalších partnerských stánků. Byl tu samozřejmě i oficiální merch MS. Poměrně slušná byla i nabídka občerstvení. Já si oblíbila stánek s domácími brownies a pak ten s anglickou klasikou - fish and chips. Za tři libry kousíček naprosto luxusního brownie a za 7,5 liber jsem dostala flák masa a kopu hranolek. Ano, cena není lidová, ale holt jsme v Anglii. Jinak musím říct, že co jsem ve festivalce koupila, bylo výborné a opravdu jsem se dobře najedla.

Zmíním ještě dva stánky - uvnitř jste si mohli nechat po závodě vyrýt na medaily jméno, cílový čas a datum závodu. Matně si vzpomínám, že ta sranda stála 6 liber, ale jako suvenýr z mistrovství jsem si přivezla raději toto, než předražené triko z merche. Provozoval to tam starší manželský pár. Žádná registrace předem. Prostě jste přišli, paní si našla ve výsledcích váš cílový čas a za 5 minut bylo hotovo.

Druhou mou zastávkou byl stánek DryRobe. Ano, jakové ty obří zateplené pláště. Já v tom svém vypadám jako parodie na Darth Vadera, ale o tom až jindy. Speciální edice k MS OCR 2018 byla k dispozici pouze skrze objednání online předem. Na místě bylo pár kusů, které zmizeli hned první den ráno. Ke koupi tam pak byla trochu jiná, obecnější verze odkazující na mistrovství. Vyzvednutí bylo bezproblémové, oproti potvrzení v emailu. Druhá fáze byla k dispozici o kousek dál ve stanu - tam vám za poplatek (žádná láce, tuším 15£?) na plášť vyšili vaše jméno. Já se rozhoupala až v sobotu odpoledne, bohužel. Měli zakázek, že to do druhého dne horko těžko stihli. Opravdu byl stánek našlapaný plášti, které si dam lidi nechali vylepšit...

Registrace

V jedné frontě jste si vyzvedli startovní balíčky (naštěstí na oba závody naráz), ale rozčilující bylo, že pro finišerská trika jste se museli postavit do druhé fronty. Na sociálních sítích jsem zachytila zprávu, že letos by to mělo být jednodušší.

Startovní balíček:

Visačka s machršňůrkou - na přední straně bylo jméno a národnost, na druhé program závodního víkendu, velmi praktická věc!

Startovní číslo (ano, papírové na špendlíky...). Mě se povedlo ho donést do cíle oba dva dny, ale rozhodně to neplatilo o všech...

Čip do tkaniček - na každý závod jiný. Vzpomínám si, že destička čipu byla neobvykle velká a tak bylo potřeba si ho dát na nárt níž, by netlačil.

Silikonový náramek - ten který se snažíte udržet a v cíli dokazuje, že jste překonali všechny překážky.

Finišerské triko - musím říct, že 95% finišerských trik nenosím, ale tohle mělo pěkný design, bylo z velmi příjemného materiálu (žádná umělotina jakože "funkční") a dámská varianta byla skutečně dámská, takže je to triko, které běžně nosím a má své místo v šatníku. Neskončilo na konci roku v kontejneru na oblečení pro potřebné. Kéž by byla všechna trika taková!

Závody

Když vezmu brožuru "Athletes quide", musím uznat, že je celkem obsáhlá. Stejně tak, jako soubor pravidel překážek, který vyšel cca 10 dní před závodem. Mapy tratí byli k dispozici zhruba ve stejnou dobu. Není k dispozici výškový profil, ale jedná se mírně zvlněnou krajinu, takže bych to ohodnotila jako možná ty nejrovinatější závody, které jsem v roce 2018 absolvovala. Za to nejdůležitější z brožury považuji:

• Všechny překážky jsou povinné
• Nepřekonání překážky je trestáno odebráním náramku a vyřazením závodníka z hodnocení MS
• Hrotová obuv, tretry, nesmeky apod jsou zakázány. Porušení vede k diskvalifikaci.
• Maršál má vždycky pravdu. Hádky a ofenzivní chování mohou vést k diskvalifikaci
• Použití magnézia v jakékoliv formě, volejbalového lepidla a pod. je zakázáno. Porušení vede k diskvalifikaci.
• Závodník může být kdykoliv vyzván k odevzdání kontrolního vzorku moči pro testování na zakázané látky. Jejich seznam se řídí oficiálním seznamem WADA, do kterého můžete nahlédnout zde. 
• Závodník je povinen znát pravidla všech překážek a překonávat je pouze povoleným způsobem.
• Pomoc mezi závodníky je zakázána (mimo pravidla štafety)
• Přijetí pomoci od někoho mimo trať vede k diskvalifikaci. (i to, že vám někdo podá pití)
• Je zakázáno procházet trať a dotýkat se (natož zkoušet) překážek mimo dobu, kdy máte na trati závodit. Porušení vede k diskvalifikaci.
• Náramek musí být nošen viditelným způsobem. Nesmí být ani překrytý dlouhým rukávem. Porušení může vést k diskvalifikaci.

SHORT COURSE 3K

Naměřeno celkových 3,34km, nastoupáno 62m. Některé prvky tratě popisuji v reportu. Musím říct, že občerstvovací stanici zde značenou u deváté překážky jsem vůbec nezaznamenala. Možná proto, že jsem po ní vůbec nepátrala. Na třech kilometrech v asi osmi stupních nad nulou, byla voda to poslední, na co člověk myslel. Ale i tak mám pocit, že tam vůbec nebyla.

STANDARD COURSE 15K

Naměřeno celkových 16,3km. Nastoupáno 352m, což je u takové distance nic. Už z mapy je patrné, že část trati se běží po polích. Je to tak, na sklizených polích jsem pozorovala zbytky nějakých bobů. Jednou jsem potkala bramboru... A 100 překážek. Jakože opravdu? Ne. Před startem jsme se dozvěděli, že překážka Caterpillar je "down" a nebudeme ji absolvovat. Takže "jen" 99. Nedokázala jsem si představit, jak něco takového zvládnu. Bylo to vysilující, ale šlo to. V tu chvíli nad ničím nepřemýšlíte a prostě jdete pořád dál. Názvy překážek jsou mnohdy dost prapodivné, ale v pravidlech byly všechny popsané i podrobným návodem, jak vypadá správné a nesprávné překonání. Mnoho překážek si lze prohlédnout na stránkách Nuclear Race v sekci Gallery-obstacles. Několik jich popisuji v reportu. Občerstvovací stanici jsem tentokrát objevila a využila. Byl to jakýsi barel s pítky, ke kterým jste se museli sehnout. Voda ledová a nikde žádná "obsluha" ani výraznější upozornění. Všimla jsem si toho jen proto, že se u ní zrovna osvěžovali dva závodníci. Jinak bych pravděpodobně proběhla kolem. Časový limit "cut-off" byl stanoven na 4 hodiny. A skutečně to tak bylo. Když byli výsledky kompletní, všichni závodníci, kteří se do limitu nevešli, byli označeni jako DNF. A to i v případě, že udrželi náramek. Takže fakt, že máte na každou překážku neomezeně pokusů je sice hezké, ale musíte koukat na hodinky.

Jak občas zmatkuji, zde jsem neměla potíže s orientací na trati. Vše bylo dobře značené a kolem byla spousta dobrovolníků. Čip se v cíli odevzdával. Na každý závod jsme nafasovali jiný.

A že to byl závod světové úrovně se jistojistě poznalo ve chvíli, kdy jste začali přemýšlet o tom, jak ze sebe sundat vrstvu bláta. Byli tu venkovní společné sprchy -  s teplou vodou :)

TEAM RELAY

Tohoto závodu jsem se neúčastnila, ale šlo o klasické schéma. Tříčlenná štafeta. Možnost byla závodit v čistě mužské sestavě, čistě ženské a mixu. Hodnoceno zvlášť. Trať se sestávala ze čtyř úseků: Rychlost, Překážky, Síla a Spolupráce. Vzpomínám jak jsme stáli u závěrečné velké stěny, kde oproti individuálním závodům chybělo pomocné lano. Kdo byl na MČR, dokáže si představit, co se tam v tu chvíli dělo. V paměti mi utkvěla ženská štafeta Portorika, kdy závodnice, která sloužila jako lezecká konstrukce pro třetí dole, byla touto připravena o kalhoty a pohled na její pozadí pouze v kalhotkách vyvolal vlnu povyražení a podpůrný řev, jakým nebyly poctěny ani elitní formace. Holky to nevdávaly a i s polonahým zadkem bojovaly dál :) 

Trocha statistik

Podařilo se mi zachytit statistiku úspěšnosti - dokončení s náramkem. Je zde vidět celkem dramatický rozdíl mezi úspěšností mužů a žen.
Pro neznalé poměrů je třeba zmínit, že na tratích MS nejsou jakékoliv ženské varianty překážek. Ani lehčí břemena. Takže ženy musí absolvovat do puntíku to samé, co muži.

Finišerské medaile

Štafetu jsem neběžela, modrou medaili pro tříčlenné týmy mi k vyfotografování půjčil Lukáš Hanyk.

Nejcennější medaile OCR sportu současnosti. Zlato. Samozřejmě není moje. Tuhle krásku si hned ve dvou kusech z Anglie přivezla Stáňa Babušková. Startovala v Age Group. K dnešnímu dni je již členkou nově založeného oficiálního týmu národní reprezentace OCR.

Moje finanční bilance

Jak vidíte, nebyla to nejlevnější záležitost. Mohu tak být jedině ráda, že mě téměř ze 100% podpořil zaměstnavatel FAPPZ ČZU. Ještě jednou děkuji.

Pokud byste se rádi zúčastnili letošního ročníku, první obecné informace jsou ZDE.
Report z loňska pak ZDE.

Hodně štěstí...