Plány pro závodní sezónu 2020

Rok 2019 skončil a s ním pochopitelně i jedna sportovní sezóna. Událo se toho hodně a možná se budu opakovat, když řeknu, že mi to hodně dalo, ale také něco vzalo. Vím, jaké to je když:

- máte závratě a nemůžete dýchat
- na vás při závodu zaútočí vosy
- závodíte s naštípnutou kostí a kloubem
- vám nedají na trase napít
- dostanete křeč krejčovských svalů (to vás zmuchlá jak papír)
- vám parťák nadává, že jste před startem neměli jíst Oreo dort
- během závodu nabloudíte několik kilometrů
- se nemůžete zout, protože vám zamrzly tkaničky
- necítíte ruce až po lokty
- se s vámi v bouřce utrhne svah do rokle
- je ve Španělsku jinovatka
- krmíte z ruky plameňáky
- se zablokují dveře a vy musíte vyskakovat oknem
- pronajmete chatu s bazénem, ale je 10 stupňů a bazén vypuštěný
- se musíte domluvit řečí, kterou neovládáte :)
- se nemůžete dostat na letiště
- vás už nevzrušuje jízda v protisměru
- ani jízda v Alpách ve sněhové vánici na letních gumách
- mezi vámi a včasným startem stojí Ťokův průsmyk

A za každou zkušenost jsem vděčná. No vlastně ne; za ty vosy ne. Týden jsem smrděla višněvského mastí a hrozili mi ATB... :)

Na začátku roku jsem měla nějaké plány, cíle a sny. Musím přiznat (s radostí), že se mi v podstatě všeho podařilo nějak dosáhnout. Podařilo se mi kvalifikovat se a posléze se i zúčastnit obou vrcholů sezóny - mistrovství Evropy a mistrovství světa OCR. Dalším cílem bylo to samé v rámci série Spartan race. Na ME jsem se kvalifikovala, ale dopadlo to, jak to dopadlo a organizátoři se rozhodli akci uspořádat v ten samý termín, kdy se konalo ME OCR. Hodně mne to mrzelo (ne kecám, dost mě to naštvalo), ale když přišlo na volbu, nebylo to dlouhé ani složité rozhodování. ME OCR v Polské Gdyni bylo jasnou proritou. Chtěla jsem se podívat i na spartanské mistrovství světa v Lake Tahoe a tak jsem poctivě objížděla CEU sérii. Mno jak to všechno vypadalo nadějně, záhy jsem zjistila, že to bude marné. Výjimečná událost v rodině, ze které jsem se nemohla (a nechtěla) omluvit, připadla přesně na termín posledního - a jedinného povinného závodu série. Výsledky z celé sezóny tudíž zmizeli v propadlišti dějin a Tahoe z termínovky zmizelo. K mému obrovskému překvapení a nezastírám, že i nepříjemnému šoku, jsem pozvánku na MS do Tahoe přeci jen dostala. 10 dní před konáním akce. Překvapení vystřídalo po pár hodinách hodně velké rozhořčení, co je tohle za bordel. Tak jsou tedy pravidla, co vlastně nejsou pravidla a organizátor si dělá, co chce. To mu asi upřít nemůžu, ale mou excitaci stavem věcí to nezmírnilo. To přišlo až časem a s tím samozřejmě i postoj k plánování sezóny 2020.  Malou velkou radostí potom bylo i jedno umístění na "bedně". Když si zpětně uvědomím, jak nepříjemné podmínky ten den panovali, mám ze sebe radost, že jsem se na to nevybodla :)

Přišlo i několik drobných novinek, jako zimní dvojzávod, závod v mixu, dodržení předsevzetí o dobrovolničení apod. V tomto ohledu jsem si "nesplnila" asi jen to, že jsem nakonec neběžela předsevzatý noční závod. Nevadí, převedeno do letošního roku.

Takže, abych se dostala k tomu, jak bych si představoval svůj OCR rok 2020. Hodlám pokračovat ve spojení se svým dalším a stejně velkým koníčkem, kterým je cestování. Z toho nevyhnutelně vyplývá, že hodně závodů proběhne mimo českou kotlinku. I když je teprve začátek ledna, mám už několik významných bodů pevně ukotvených v kalendáři. Z deseti akcí je sedm zahraničních. Je tam další ochutnávka severského Toughest, několik top lokalit v rámci Spartan Race a samozřejmě rezervované místo pro případnou účast na ME a MS OCR. 

Z nějakého nejasného důvodu mi v mailu přistála kvalifikace na ME Spartan race v rakouském Oberndorfu a na MS trifecta v řecké Spartě. V Oberndorfu jsem v roce 2018 běžela (5. místo v AG) a lokalita mě více než nadchla. Proto jsem se rozhodla, že i přes podivnost kvalifikace hozenou rukavici zvednu. Trifekta ve Spartě mě nikdy nijak extra nelákala, ale nebudu prozatím říkat ne. Uvidím, jak se to celé letos vyvrbí. Ale bude-li jiná zajímavá možnost, určitě bych jí dala přednost. Spartanské MS je pro mne uzavřenou kapitolou. Přestalo pro mne být atraktivní a ... prostě už nemám zájem. Letos bude opravdovou výzvou dostat se na svěťák klasického OCR. Kvalifikačních míst bude jako šafránu a kdyby se mi přeci jen zadařilo, byl by to obrovský úspěch. Co se týče mistrovství Evropy, pevně věřím, že to by mělo vyjít. Cítím v kostech, že to bude top závod. Mistrovská úroveň překážek a k tomu italské Dolomity? To přeci nemůže dopadnout jinak. 

Očekávám i velký kvalitativní posun české OCR scény. Došlo ke změně "politických" poměrů a vzniku nové asociace. Cítit je i chuť a vůle organizátorů posunout se dál a pozvednout úroveň závodů tak, aby nezůstali v ničem pozadu za zahraničím. A to je dobře. Bylo by nošením dříví do lesa připomínat, že nejlepší čeští OCR atleti patří mezi světovou špičku. Uvidíme, co se z plánů změní v realitu.

ČAPS - Česká asociace překážkových sportů 

Související:

Kdo jsem
Mistrovství Evropy OCR Gdyně 2019
Cesta na zahraniční závod: Na co nezapomenout