Nádherné počasí, včasný příjezd na místo a start hned v první Open vlně. Tentokrát prostě všechno klaplo a tak nezbyl prostor na nic jiného, než se těšit.
Plzeňský Run se startem z depa jsem absolvovala poprvé a musím říct, že to byl zážitek. V druhé řadě hned za rolovacími vraty setmělé haly jsem si předzávodní atmosféru skutečně užívala. Pak spustila klasická predátoří startovačka a vrata se pomalu začala zvedat. Tak to bylo opravdu na husí kůži. Rychle se protáhnout vznikající mezerou a vypálit dopředu. Je to přece Run, hala je narvaná a to poslední, o co by člověk stál, je zaseknout se ve frontě hned na prvních překážkách na parkovišti.
Závod jako takový bych rozdělila na dvě části. Prvních sedm kilometrů to byl totiž skutečně Run, kdy jsme proběhli snad celé plzeňské nábřeží. Překážek tu bylo poskromnu a tak jsem mohla jen skřípat zubama nad svým pomalým během. 5:30 na kilometr je prostě málo... Ale jinak nemohu říct slovo proti. Průběh podzemím byl milým zpestřením. Se svou výškou jsem se volání dobrovolníků "Pozor na hlavu" mohla jen smát a běžet naprosto vzpřímeně (narozdíl od čahouna za mnou :) Predátorská lekačka uprostřed vyšla na běžce přede mnou, takže jsem se opět pouze pobavila jeho zděšenou reakcí.
Zhruba v půlce přišlo povinné zanoření pod hladinu, ale ať si říká kdo chce, co chce, voda zas tak studená nebyla. Oproti minulým dvěma závodům... Mě to trošku nakoplo a běželo se mi o něco lépe. V podchodu na dlažbě jsme si s mokrýma botama slušně zabruslili, ale aspoň bylo zase nějaké zpestření. Z kopečku, kde byly irské lavice už byla vidět dvojice zkluzavek. 6 km za námi a teď jsou na řadě překážky. Bez váhání jsem zvolila větší z nich. Přece nejedu 100km kvůli té prťavé :D Úvaha byla taková, že mě to alespoň vyhodí dál a ušetřím nějaký ten metr plavání. Velmi se mi líbil přístup dobrovolníka, který závodníky nahoře organizoval. Naprosto nesmlouvavě zahlásil "Sednout, tři, dva jedna, jedem". Takže žádné mrcasení a váhání. Rozkaz zněl jasně. Pěkně to odsýpalo a člověk neměl šanci znejistět.
Při výlezu na druhé straně nás uvítalo pěkně smradlavé blátíčko, ale bez toho by to prostě nešlo. Pak následovaly v rychlém sledu za sebou přelézací a ručkovací překážky. Icebug Traverse, šikmá stěna, malé stěny. Uvnitř kombinace ručkovacích žebříků. No jako žebříků... Kouknu na beton pod překážkou a říkám si "Na Flying monkey vám dlabu", i když tento kousek v tréninku už zvládám. Šla jsem tedy do slow-line na ten jednoduchý žebřík. Jenže jsem ho přeručkovala a teprve v tu chvíli zjistila, že to není konec. Byla za ním ještě asi třímetrová tyč. Už už se chystám na ni přelézt, když v tom přiskočí dobrovolník a prohlásí "Si tam můžeš dát nohy, jestli ti to pomůže.". Tak jsem asi vteřinu přemýšlela, jestli mi to pomůže, prohnula celé tělo, že si to ulehčím švihem, když tu náhle dobrovolník znejistěl a vychrlil "Né, že mi tu hodíš záda, simtě...". To se mi moc nechtělo a tak jsem zadržela švih a pokračovala v původním plánu - jednoduše to jako spořádaná opička doručkovat. Aby bylo jasno, dobrovolníkovi jeho impulzivní změnu názorů nezazlívám, asi už viděl svoje. Nebo to prostě jen byla zlá předtucha. Asi o hodinu později na této překážce došlo k neštěstí, které museli řešit záchranáři. Venku následoval weaver... A jak mám weaver ráda, tak tentokrát se mi nelíbil ani trochu. Lezl se pouze horem, což při rozpětí klád a rozpětí mých nohou nebyla pohodlná kombinace. Nahoře jsem měla pěkně vytřeštěné oči. Pak jednoduchá kombinace lan a kruhů, uvnitř v Predator Gymu šikmý žebřík a ručkování po madlech.
Sešup z rampy a přišla predátorská novinka - Flying wheels. V celkem komfortní sestavě kruh-koleso-kruh-koleso. Kolesa se houpala. Ale trénink v Plzni před měsícem nesl své ovoce. Nic mne nepřekvapilo a tak mě čekala už jen závěrečná vlna.
Musím říct, že jsem po doběhu celkem nedůvěřivě hleděla na výsledkovou tabuli, kde bylo moje jméno žlutě podsvícené (první v kategorii). Ale ""vyhrála"" jsem jen v rámci své vlny. Následovalo dalších osm, ve kterých mne rychlejší závodnice odsunuli až na deváté místo. Ale ten pohled potěšil.
Musím říct, že jsem po doběhu celkem nedůvěřivě hleděla na výsledkovou tabuli, kde bylo moje jméno žlutě podsvícené (první v kategorii). Ale ""vyhrála"" jsem jen v rámci své vlny. Následovalo dalších osm, ve kterých mne rychlejší závodnice odsunuli až na deváté místo. Ale ten pohled potěšil.
Predator Run Plzeň
7,9km + 21 překážek = 1:01:29
Open 9. místo v kategorii (114) a 36. místo celkově (568 doběhnuvších žen)
Všechny předchozí fotky kromě úvodní: Antonín Rylka (https://toniczechrunner.blogspot.com/)
Oficiální fotka ze závodu... :D
Videa ze závodu:
Start 1. Open vlny (9:30)
Start Open vlny 12:00
Skluzavka
Vlna
Flying Wheels
Související články:
Spartan Race Nagykanizsa Super 2019
Vše, co jste chtěli vědět o MS OCR a báli jste se zeptat
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj případný komentář!