Už loni jsem přemýšlela o tom, že bych v rámci Spartan Race chtěla vyzkoušet formát Stadion Sprint. U nás tato možnost nebyla a když se někdy v březnu objevila zpráva o tom, že jeden z nich bude hostit amsterdamský klub Ajax, slovo dalo slovo a ještě týž den jsem se registrovala.
Měla jsem nějaké informace, ale hodně toho bylo skryto. Věděla jsem, že si užiju běhání do a ze schodů možná víc, než bych chtěla, ale také, že se na stadionu setkám s netradičními překážkami. Třeba mi to sedne.
Měla jsem nějaké informace, ale hodně toho bylo skryto. Věděla jsem, že si užiju běhání do a ze schodů možná víc, než bych chtěla, ale také, že se na stadionu setkám s netradičními překážkami. Třeba mi to sedne.
Den před samotným závodem nebylo možné se jít podívat do festivalky, jak tomu bývá zvykem. Stadion Johana Cruijffa byl jako nedobytná pevnost a dovnitř se mohl podívat jen ten, kdo si zaplatil exkurzi. To se mi nechtělo a tak jsem místo toho nesmyslnou částku zanechala v jejich oficiálním fanshopu za tričko, které zas tak nutně nepotřebuju a ještě jsem musela sekuriťákovi vysvětlit, proč to dělám, když mi fotbal nic neříká... Ve zkratce - už léta si vozím z cest praktické suvenýry. A mezi ty často patří oblečení.
Takže k věci. Start elity byl naplánovaný na 9:00 a stadion otevřel jedinou přístupovou bránu v osm... Všichni museli nejdřív projít přes kontrolu (závodník/registrovaný návštěvník), vyjet do posledního patra a tam se zařadit do příslušné fronty registrace. Nechci to více rozebírat, ale tohle nezvládli. Po 10 minutách v první a 35 minutách v druhé tlačenici jsem obdržela čelenku a čip a mohla být ráda, že byly všechny AG ženy zařazeny až do poslední vlny. Měla jsem tak 30 minut na přípravu ke startu.
Vše jsem v klidu stihla a došla do startovního koridoru obhlédnout co a jak. V určeném intervalu vybíhalo na trať vždy osm závodníků. Po necelých 50 metrech stála v cestě první překážka. Stairway to Sparta. Když jsem viděla jakou rychlostí se k ní všichni přihnali a jak jí doslova přeletěli, trochu jsem znervózněla. Vždyť já se tam vždycky mrcasím půl dne... Zařadila jsem se do druhé rundy ženských startů a bez otálení nás vypustili. Následovala dost možná nejrychlejší padesátka v životě a přes Stairway asi tak za 15 vteřin. To, že jsem do ochozů odbíhala jako druhá mě skoro vyděsilo :) Co by člověk neudělal, aby se neztrapnil :D
Takže k věci. Start elity byl naplánovaný na 9:00 a stadion otevřel jedinou přístupovou bránu v osm... Všichni museli nejdřív projít přes kontrolu (závodník/registrovaný návštěvník), vyjet do posledního patra a tam se zařadit do příslušné fronty registrace. Nechci to více rozebírat, ale tohle nezvládli. Po 10 minutách v první a 35 minutách v druhé tlačenici jsem obdržela čelenku a čip a mohla být ráda, že byly všechny AG ženy zařazeny až do poslední vlny. Měla jsem tak 30 minut na přípravu ke startu.
Vše jsem v klidu stihla a došla do startovního koridoru obhlédnout co a jak. V určeném intervalu vybíhalo na trať vždy osm závodníků. Po necelých 50 metrech stála v cestě první překážka. Stairway to Sparta. Když jsem viděla jakou rychlostí se k ní všichni přihnali a jak jí doslova přeletěli, trochu jsem znervózněla. Vždyť já se tam vždycky mrcasím půl dne... Zařadila jsem se do druhé rundy ženských startů a bez otálení nás vypustili. Následovala dost možná nejrychlejší padesátka v životě a přes Stairway asi tak za 15 vteřin. To, že jsem do ochozů odbíhala jako druhá mě skoro vyděsilo :) Co by člověk neudělal, aby se neztrapnil :D
Upřímně celý závod byl takový fofr, že si přesně nepamatuji, co se kde dělo. Asi polovina cesty se odehrávala na schodech, ať už to byly technické prostory, nebo schody na samotných tribunách. Velkou radost a povzbuzení do dalšího běhu přišlo poté, co jsme vyběhli až "pod střechu" a tam na nás na chodbě číhala slackline. Řekla jsem si "Dneska prostě ne..." a ono to klaplo. Uspokojivě jsem pohledem přejela přes plnou burpee zónu a mazala dál. O chvíli později přišel hod oštěpem, kdy jsem si střihla svých jediných 15 angličáků (na Stadion Sprint se nedělá 30 ale 15). Memůžu říct, že bych s nějakou překážkou měla problém, jen mě dost překvapil Monkey Bar. Tak nějak mám pocit, že prostě přivezli o trubku méně a tak museli zvětšit mezery mezi těmi zbývajícími. Na dosádnutí na první mi chybělo dobrých 40 cm a nebyla jiná možnost než skákat. Už to vypadalo, že si střihnu "Monkey Jump" na Spartanu, ale náladu jsem měla bojovnou. Nedošlo na to. Nakonec to prošlo s pořádným rozhoupaním.
Samostatnou kapitolou bylo nošení břemen. Řetěz je těžký sám o sobě a nezvyklý pohyb po schodech byl opravdu únavný. To samé sandback. Důvěřivě jsem sáhla do růžově označené klece, ale nějakou chybou v matrixu jsem si vzala evidentně lívanec pro chlapy. Za blbost se platí a tak se mi po sandbagu pěkně klepaly nohy. V předzávodním guidebooku stálo, že se máme připravit na několik vodních překážek. No dobrá, řekla jsem si, když jsem zjistila, že je na jedné straně stadionu vodní kanál. Ale nic nepřišlo. Když pominu to, že v průběhu závodu venku lilo a tudíž nám zmoknul Hercules Hoist, tak žádná voda. Netradiční překážky vlastně nebyly překážky, ale spíš "úkoly". 15x mrsknout se slamballem, 15x vyskočit snožmo na bednu a 15 přeskoků přes švihadlo (čti lano, na kterém bys utáhnul parník). Lehkým zklamáním byla nepřítomnost Twisteru a Benderu, zato překvapením skok přes oheň. To jsem na zastřešeném stadionů a polstrovanými sedačkami nečekala. Mno mělo to také negativní efekt. Stovky rozhycovaných zmoklých běžců, dýmovnice na startu a táborák v cíli dokázali ze stadionu vytvořit sauničku s hodně dusnou atmosférou. Ke konci závodu už mi začalo být trochu špatně z horka. Ale odměna přišla rychle. Na cílové občerstvovačce asi 12 druhů všemožných gumových bombónů. Já jela po "jahůdkách" a kyselých žížalách. Lidi se v tom hrabošili jak malé děti :)
Samostatnou kapitolou bylo nošení břemen. Řetěz je těžký sám o sobě a nezvyklý pohyb po schodech byl opravdu únavný. To samé sandback. Důvěřivě jsem sáhla do růžově označené klece, ale nějakou chybou v matrixu jsem si vzala evidentně lívanec pro chlapy. Za blbost se platí a tak se mi po sandbagu pěkně klepaly nohy. V předzávodním guidebooku stálo, že se máme připravit na několik vodních překážek. No dobrá, řekla jsem si, když jsem zjistila, že je na jedné straně stadionu vodní kanál. Ale nic nepřišlo. Když pominu to, že v průběhu závodu venku lilo a tudíž nám zmoknul Hercules Hoist, tak žádná voda. Netradiční překážky vlastně nebyly překážky, ale spíš "úkoly". 15x mrsknout se slamballem, 15x vyskočit snožmo na bednu a 15 přeskoků přes švihadlo (čti lano, na kterém bys utáhnul parník). Lehkým zklamáním byla nepřítomnost Twisteru a Benderu, zato překvapením skok přes oheň. To jsem na zastřešeném stadionů a polstrovanými sedačkami nečekala. Mno mělo to také negativní efekt. Stovky rozhycovaných zmoklých běžců, dýmovnice na startu a táborák v cíli dokázali ze stadionu vytvořit sauničku s hodně dusnou atmosférou. Ke konci závodu už mi začalo být trochu špatně z horka. Ale odměna přišla rychle. Na cílové občerstvovačce asi 12 druhů všemožných gumových bombónů. Já jela po "jahůdkách" a kyselých žížalách. Lidi se v tom hrabošili jak malé děti :)
Stadion Sprint Amsterdam: 5,2km + 20 překážek + 15 angličáků = 47:39 finish time
9. místo Age Group, mohlo to být lepší, vytuhla jsem na těch schodech.
Osobní hodnocení:
Zajímavá zkušenost. Vlastně se mi to líbilo. Před startem ne úplně zvládnutá registrace, zato systém vypouštění osmi závodníků každých 40-50 vteřin fungoval perfektně. Nikde, na žádné překážce jsem nečekala. Okamžitě jsem mohla jít podle svých potřeb.
A ještě dvě věci závěrem. Na startu jedna ze závodnic pohlédla na můj dres a udiveně se zeptala "Ty budeš dělat sweepera?" No, modří asi tuší :D
Že na ty schody opravdu nejsem zvyklá se ukázalo možná ještě víc než v samotném závodě až druhý (třetí a čtvrtý) den. Nikdy, po žádném závodě, který pamatuju, jsem neměla tak ztuhlá a bolavá lýtka. Takže bude-li nějaké stadionové "příště", chtělo by to zohlednit v tréninku.
Související:
Mistrovství Evropy OCR Gdyně 2019
Spartan Race Andorra Beast 2019
Beton Race Basic 2019
Predátor Race Dril Monínec 2019
Spartan Race Madrid Super 2019
Pár oficiálních fotek:
A ještě dvě věci závěrem. Na startu jedna ze závodnic pohlédla na můj dres a udiveně se zeptala "Ty budeš dělat sweepera?" No, modří asi tuší :D
Že na ty schody opravdu nejsem zvyklá se ukázalo možná ještě víc než v samotném závodě až druhý (třetí a čtvrtý) den. Nikdy, po žádném závodě, který pamatuju, jsem neměla tak ztuhlá a bolavá lýtka. Takže bude-li nějaké stadionové "příště", chtělo by to zohlednit v tréninku.
Související:
Mistrovství Evropy OCR Gdyně 2019
Spartan Race Andorra Beast 2019
Beton Race Basic 2019
Predátor Race Dril Monínec 2019
Spartan Race Madrid Super 2019
Pár oficiálních fotek:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj případný komentář!