Na scénu vbíhá Pepinda. Doňa María "Víš, co se stalo? José nepřijel!".... Když za Josého dosadíme "zimu" tak máme představu o tom, jak to bylo s "winter" verzí letošních OCR závodů :D
A zcela jistě to hrálo významnou roli při rozhodování, zda se zúčastním, nebo ne. Do mrazu se mi nechtělo, na náledí už vůbec ne. Jenže José nepřijel a tak nebyl důvod se dál zdráhat...
Excalibur Race už jsem běžela několikrát, jen mi na seznamu "zkusila jsem" chyběla právě ta zimní verze. I když vlastně zimní nebyla, ale to už dál omílat netřeba. Přišlo ale drobné dilema, co na sebe. Minulý týden mi bylo chvílemi i horko a to bylo pod nulou. Řešení přišlo ryvhle a samo. Při vzpomínce na loňský závod v horách nad Madridem, kdy jsem se tam neplánovaně promenádovala v kraťasech a tílku, přičemž byla všade jinovatka a vtipné dva stupně nad nulou, jsem do batohu hodila kraťasy a dál se tím nezabývala. Excalibur, to je hodně překážek se zakomponovanými dřevěnými kládami, a tam se mohou holá stehna hodit.
Skutečně bylo krásně. Přihlásila jsem se až na místě a nenechala se někam cpát před ty, kteří se registrovali mnohem dřív, takže jsem vybíhala asi jako desátá od konce. Což. Tady se běhá intervalově, žádné vlny a hrozba neřešitelných front na překážkách. Kdo na to má, s pozdějším startem se popere. Volchem časovku jsem neřešila. O časech závodnic přede mnou jsem přehled neměla a taky víme, co to znamená přepálit začátek. Průběh interiérem hlavní budovy bylo standardní bruslení na hrotovkách po dlažbě. Venku už to bylo jistější a po pneumatikách a kanystrech přišlo první kombo. Nové, neošahané :) Nějak jsem si to nestihla úplně promyslet a tak se uprostřed ocitla v leže na zádech v lanové smyčce a nohama od nevidím do nemůžu. Mě to z míry nevyvádělo, ale jak se později ukázalo, okolí to celkem pobavilo :) Při pohledu na fotky se vlastně ani nedivím. Každopádně jsem se dokoulela až ke zvonku a mohla se přes čip konce časovky vydat do okolních kopečků.
Trať už mám celkem okoukanou a tak jsem věděla, že souboj s nevinně vyhlížejícími obnaženými kořeny nevyhraju; takže jsem pořádně zvedala nohy a probíjela se porostem. Po asi 1500m s nošením klád, irskou lavicí a nošením pneumatik jsem se vrátila do festivalky, kde mě po takové funky rozklepané bráně se sítěmi a kladce čekal oštěp. No neklaplo to, tak jsem rychle odevzdala náramek a šla si skočit dvacet. Pak se opět vyběhlo do lesa. Musím říct, že se mi vlastně běželo celkem dobře. Žádný stres, hohy i plíce fungovali, trať volná. Jen jsem začala víc než intenzivně vnímat skřípnutý palec. K tomu můžu říct jen jedno. Nelezte na překážky před závodem. I když se to smí... Nosí to smůlu. První lesní překážka mi bohužel připomněla, že někde jsou holé nohy výhodou, jinde nikoliv. Přelézaní kurt natažených jako slackine mezi stromy hrozně bolelo. Přitahovala jsem se v sedě, jak jsem zvyklá, a při každém posunu se řízla do stehna. Celkem 4-5x do téměř stejného místa. S odstupem dvou dnů mohu, bohužel, konstatovat, že to bolí pořád :D Mno nic, běžela jsem dál, krom nošení pytle jsem narazila ještě na dvě dřevěné překážky, klasické, ale hodně naplocho položené Hradby a pak podobně vyhlížející Deadpool. Po delším běžeckém úseku přerušeném jen stěnou z pneumatik, jsem se vrátila do festivalky. Věděla jsem, že teď dostanou hrozně zabrat ruce. Tak hlavně žádné blbosti a chyby. První bylo přelézání dvou klád ve stejném stylu jako kurty v lese. No tak snad si ta říznutí ještě nevyšperkuju třískami. Naštěstí se nestalo.
Hned za kládami byl poctivý šplh. Po něm Ježek a další nová překážka, klasický multiring, který z ER nepamatuji. Bylo potřeba se do toho opřít a pořádně se zhoupnout, ale k žádnému selhání nedošlo i když palec se mnou už vůbec nemluvil.
Stávku si vybral hned na Multishock kombu, kde jsem se sekla při přelezu z vodorovné na šikmou část. Nj, šla jsem si to odčinit do rakovacího úseku. Když jsem na to tak koukala, tak časově to snad bylo výhodnější, než samotná překážka. Ale to člověk neřeší. Je to překážkový závod, a tak jsou tyhle kalkulace nemístné (nedá mi to nenapsat - ano známe takové, kteří na tom jedou a "očůrávají" co mohou). Trochu jsem se bála, jestli mi tenhle kiks nezkomplikuje přechod přes další překážku, kterou byli, opět premiérově, trny. Chvíli mi trvalo, než jsem chytila správný rytmus, ale jinak jsem přešla celkem jistě.
Poslední kombo mi zase celkem zavařilo, ale už to bylo nějak tak fuk. Cíl byl na dosah. Nakonec to i přes komplikace nebyl nijak blbý výsledek 15 z 65. Chtěla jsem lépe, ale beru. Radost mi kazil jenom palec, který byl čím dál tím citlivější a čím dál tím méně šel ohýbat. Omotala jsem ho spíš tak pro klid duše tejpou, nicméně jsem nepříjemně často myslela na to, že je to stejné místo a stejná bolest jako když jsem si při přípravách MČR naštípla palec na druhé ruce... S odstupem naštěstí mohu říct, že se jedná jen o křípnutí, modřinu a otok, který rychle ustupuje. Za fotky patří velké díky: Jirkovi, Láďovi, "Blaženě", Radkovi a Lukášovi :)
Trochu krkolomně, ale důležitý je jen výsledek :)
Trať už mám celkem okoukanou a tak jsem věděla, že souboj s nevinně vyhlížejícími obnaženými kořeny nevyhraju; takže jsem pořádně zvedala nohy a probíjela se porostem. Po asi 1500m s nošením klád, irskou lavicí a nošením pneumatik jsem se vrátila do festivalky, kde mě po takové funky rozklepané bráně se sítěmi a kladce čekal oštěp. No neklaplo to, tak jsem rychle odevzdala náramek a šla si skočit dvacet. Pak se opět vyběhlo do lesa. Musím říct, že se mi vlastně běželo celkem dobře. Žádný stres, hohy i plíce fungovali, trať volná. Jen jsem začala víc než intenzivně vnímat skřípnutý palec. K tomu můžu říct jen jedno. Nelezte na překážky před závodem. I když se to smí... Nosí to smůlu. První lesní překážka mi bohužel připomněla, že někde jsou holé nohy výhodou, jinde nikoliv. Přelézaní kurt natažených jako slackine mezi stromy hrozně bolelo. Přitahovala jsem se v sedě, jak jsem zvyklá, a při každém posunu se řízla do stehna. Celkem 4-5x do téměř stejného místa. S odstupem dvou dnů mohu, bohužel, konstatovat, že to bolí pořád :D Mno nic, běžela jsem dál, krom nošení pytle jsem narazila ještě na dvě dřevěné překážky, klasické, ale hodně naplocho položené Hradby a pak podobně vyhlížející Deadpool. Po delším běžeckém úseku přerušeném jen stěnou z pneumatik, jsem se vrátila do festivalky. Věděla jsem, že teď dostanou hrozně zabrat ruce. Tak hlavně žádné blbosti a chyby. První bylo přelézání dvou klád ve stejném stylu jako kurty v lese. No tak snad si ta říznutí ještě nevyšperkuju třískami. Naštěstí se nestalo.
Hned za kládami byl poctivý šplh. Po něm Ježek a další nová překážka, klasický multiring, který z ER nepamatuji. Bylo potřeba se do toho opřít a pořádně se zhoupnout, ale k žádnému selhání nedošlo i když palec se mnou už vůbec nemluvil.
Stávku si vybral hned na Multishock kombu, kde jsem se sekla při přelezu z vodorovné na šikmou část. Nj, šla jsem si to odčinit do rakovacího úseku. Když jsem na to tak koukala, tak časově to snad bylo výhodnější, než samotná překážka. Ale to člověk neřeší. Je to překážkový závod, a tak jsou tyhle kalkulace nemístné (nedá mi to nenapsat - ano známe takové, kteří na tom jedou a "očůrávají" co mohou). Trochu jsem se bála, jestli mi tenhle kiks nezkomplikuje přechod přes další překážku, kterou byli, opět premiérově, trny. Chvíli mi trvalo, než jsem chytila správný rytmus, ale jinak jsem přešla celkem jistě.
Nová překážka "Překvapení" alias trny...
Poslední kombo mi zase celkem zavařilo, ale už to bylo nějak tak fuk. Cíl byl na dosah. Nakonec to i přes komplikace nebyl nijak blbý výsledek 15 z 65. Chtěla jsem lépe, ale beru. Radost mi kazil jenom palec, který byl čím dál tím citlivější a čím dál tím méně šel ohýbat. Omotala jsem ho spíš tak pro klid duše tejpou, nicméně jsem nepříjemně často myslela na to, že je to stejné místo a stejná bolest jako když jsem si při přípravách MČR naštípla palec na druhé ruce... S odstupem naštěstí mohu říct, že se jedná jen o křípnutí, modřinu a otok, který rychle ustupuje. Za fotky patří velké díky: Jirkovi, Láďovi, "Blaženě", Radkovi a Lukášovi :)
Hodnotíme ztráty :D
P.S. Vím, že si to ten pán z úschovny asi nepřečte, ale proč jsem se tak divně zaksichtila, když se mě ptal, jestli by se do takovýho batohu vešlo i dítě... Ano, vešlo. Otestováno už u stromečku :D
Související:
Jak na to - ruce, mozoly, pásky a rukavice
Kde trénovat OCR - Fitness svět pod Palmovkou
Kde trénovat OCR - Predator Gym
Kde trénovat OCR - Fitness svět pod Palmovkou
Kde trénovat OCR - Predator Gym
Ještě něco fotek, když už jich bylo tolik :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj případný komentář!